Alternativním řešením systémů „jak“ není anarchie ani chaos. Je to svoboda za předpokladu, že všichni směřují stejným směrem a dohodnou se na několika základních pravidlech.

— Brian Carney & Isaac Getz, http://jdi.probermeto.cz/2
0

Chyby, zkratky a předsudky v rozhodování

Publikováno 3.8.2011 v rubrice Články, Myšlení se štíky , , | Autor: Michal Pulda

V procesu rozhodování někdy můžeme být „bráni na milost“ tím, jak nevyzpytatelně naše mysl pracuje. Někdy totiž podvědomé rutiny, které používáme, dokáží „sabotovat“ i naše nejlepší úmysly. Výzkumem byla identifikována celá řadu závad v tom, jak myslíme, když provádíme rozhodnutí. Někdy to jsou chyby vnímání, někdy to mohou být předsudky či anomálie v naší racionalitě.

BSOD 0x07B | Justin MartyTo, co je tvoří nebezpečnými, je jejich relativní neviditelnost, protože jsou přímo součástí procesu rozhodování, jsou používány nevědomky a velmi obtížně se označují. Nejjednodušší, jak těmto problémům předejít, je poznat a identifikovat je. Uvádím osm základních chyb a zkreslení, se kterými se můžeme setkat de facto každý den.

  • Chyba přílišné sebedůvěry — je tendencí k přeceňování, jak správní, dobří, přesní jsme, nebo že je takový náš úsudek. Náchylnější jsou jedinci se slabší schopností korigovat mezilidské vztahy, intelektuálně slabší jedinci, či lidé mimo svojí odbornost.
  • Chyba ignorování základní sazby — je chybou v rozhodování, která nastává, když ignorujeme statistickou pravděpodobnost nastání situace. Člověk má tendenci vybírat si z variant tu, která mu přijde správná, i když je statisticky méně významná než varianty ostatní.
  • Chyba nahodilosti — v rámci této tendence přisuzujeme skrytý význam náhodným událostem a tvoříme z nich model pro naše rozhodování. Příkladem může být situace, kdy přisuzujeme výhru v hokejovém zápase „šťastným“ ponožkám, které jsme v zápase měli. Je zřejmé, že tato chyba se netýká pouze sportu.
  • Chyba potvrzování — je tendencí hledat informace nebo věnovat zvýšenou pozornost informacím, které potvrzují naše dřívější rozhodnutí nebo názor. Současně se (podvědomě) vyhýbáme informacím, které našemu rozhodnutí či názoru odporují (efektivně je filtrujeme).
  • Zkreslení zakotvením — tendence se přespříliš upnout k informaci, která nám byla dána jako výchozí a z ní odvíjet či upravit „k obrazu svému“ další informace, které mohou být v rozporu s výchozí.
  • Zkreslení dostupností — je tendencí ke tvorbě úsudku na základě informace, kterou si můžeme jednoduše vyvolat z naší paměti, jelikož je spojena s emocí, je živá či je nedávná. Například pokud vidíme ve zprávách informaci o havárii letadla, s menší pravděpodobností budeme chtít někam letět, i když je letecká doprava statisticky nejbezpečnější.
  • Reprezentativní chyba — často usuzujeme, zda objekt X patří do třídy Y podle toho, jak dobře X reprezentuje třídu Y. Použiji známý příklad: Karolíně je 31 let, je svobodná, otevřená až přímočará a bystrá. Vystudovala filosofii a během studií se hodně zabývala otázkou spravedlnosti ve společnosti a účastnila se demonstrací proti využívání nukleární energie. Karolína A) pracuje na přepážce v bance nebo B) pracuje na přepážce v bance a je aktivní ve feministickém hnutí? Většina z nás odpoví B. Proč? Jak se ve scénáři zvyšuje množství detailů, jeho pravděpodobnost klesá (pokladní v bance je pravděpodobnější než pokladní a zároveň feministka). Nicméně jeho reprezentativnost stoupá a tím i jeho zdánlivá pravděpodobnost. Více detailů tedy znamená menší pravděpodobnost ale větší uvěřitelnost. Dávejte tedy pozor na pravděpodobnost nastání jevů a nenechte se zmást detailními scénáři.
  • Eskalace závazku — se dá charakterizovat jako zvyšující se úsilí ve využívání selhávajících akcí navzdory informacím, které máme k dispozici. Typický příklad najdeme na burze, kdy makléř prodělá peníze svých zákazníků a k tomu, aby je vydělal nazpět, se pouští do dalších (typicky rizikovějších) obchodů, přičemž zpravidla ve výzvě neobstojí (jako třeba Jérôme Kerviel).

Když se zamyslíte, můžete mi dát příklad některé ze zmíněných chyb a jaký důsledek to mělo?