Ponurost, která se táhne od recepce až po poslední výzkumnou laboratoř … úplně ničí ducha společnosti. Je naprosto nemožné si představit, jak se tu lidé smějí, jak tu pláčí či dovádí, a nebo vytváří něco zajímavého!

2

Jak neztratit tvář v kreativním týmu [Tom Kelley: The Ten Faces of Innovation]

Publikováno 21.2.2011 v rubrice Knihy, Kreativita se štíky , , | Autor: Michal Pulda

Role ďáblova advokáta není jedinou, kterou můžete v kreativním týmu hrát. Co víc není ani prospěšná, pokud se užívá přespříliš a bez rozmyslu. Tom Kelley ve své poslední knize uvádí dalších deset rolí, které by si spíše zasloužily vaší pozornost.

Tom Kelley: The Ten Faces of InnovationPokud se budeme bavit o kreativitě a inovačních týmech, pak se řadě lidí ihned vybaví brainstorming a role ďáblova advokáta. Samostatně na nich není nic špatného, nicméně v kreativitě jde o víc. Pokud pominu to, že během brainstormingu je ďáblův advokát přímo zakázán (jedno z pravidel říká, že se máme zprostit hodnocení jednotlivých nápadů), setkáme se s touto rolí až nepříjemně často. Znáte to, vysvětlujete novou myšlenku, načež se někdo ozve se slovy: „Jo jasně, to, co říkáš, zní super, ale teď budu chvíli hrát ďáblova advokáta a…“ nápad je pohřben dřív, než byl vůbec začat. Jednoduše řečeno, pokud se tato role přetěžuje, může omezit kreativitu a inovativní myšlení.

Naštěstí je tu Tom Kelley ze společnosti IDEO, která se kreativitou, designem a inovací živí, jakožto konzultační firma z oboru. Ten ve své zatím poslední knize The Ten Faces of Innovation popisuje celkem deset rolí — dalo by se říct tváří kreativity, které by měl správný inovační tým mít a které se dají rozdělit do tří skupin:

Učící se osoby

Takovíto jedinci mají nutkání se pořád učit něčemu novému a shání nové zdroje informací, aby mohli růst. Současně mají pokoru ke svým znalostem, zkoumají svůj náhled na věc a jsou vždy připraveni přijímat nové informace a vlivy.

  • Antropolog přináší nové poznatky a vědomosti prostým pozorováním lidí a hlubokým pochopením, proč je jejich chování takové, jaké je. Tito lidé hledají nové cesty, jak poznat a pochopit lidské chování v jeho největší přirozenosti.
  • Experimentátor neustále vytváří prototypy nových nápadů a učí se stylem pokusu a omylu, přičemž podstupuje určité kalkulované riziko.
  • Lidé jdoucí napříč odvětvími aktivně zkoumají ostatní obory a kultury, snaží se v nich hledat relevantní poznatky a aplikovat je na zvolený problém. Právě kombinace neokoukaného a něčeho, co není předem zřejmé, je jejich největší zbraní.

Organizující osoby

Jak název napovídá, tyto osoby jednoduše ví, jak organizování posouvá inovaci kupředu. Vždyť i ty nejlepší nápady soutěží o čas, lidi a další zdroje a jako takové musí být i dobře řízeny.

  • Překážkář ví, že cesta inovace (a vlastně jakéhokoliv projektu) je poseta překážkami, které se musí překonat. Tato osoba v sobě má dávku vytrvalosti, která jí dá překonat i ty největší zábrany a neostýchá se ani ohnout některá pravidla.
  • Spolupracovník dokáže spojit souhrn individualit do jednoho týmu a obyčejně vede tým k tvorbě nových kombinací a neokoukaných multidisciplinárních řešení.
  • Vedoucí nejenže formuje složení týmu, ale také křesá pověstnou kreativní jiskru v zápalu každého člena pro práci.

Tvořící osoby

Poslední skupinou jsou tvořící osoby, které aplikují pochopení situace od učících se osob skrz podporu organizujících osob a realizují vlastní inovaci. Lidé, kteří mají právě tuto roli, jsou v organizaci velmi viditelní a najdete je vždy uprostřed všeho dění.

  • Architekt zkušeností připravuje neodolatelné zážitky, které jdou dál, než je pouhá funkčnost produktu. Tyto zážitky se snaží uspokojit vyslovené ale i nevyslovené touhy zákazníka.
  • Designér prostředí vytváří zázemí týmu tak, aby se všichni cítili co nejlépe a podávali ty nejlepší výkony. Více v samostatném článku.
  • Pečovatel je určitou metaforou na zdravotní péči. Jeho (či její) služby jsou přívětivé a jdou o krok dál, než je obvyklé. Pečovatel předvídá budoucí potřeby zákazníka a snaží se je splnit. Pokud znáte firmu, která vám splní první poslední, pak je pod vedením dobrého pečovatele.
  • Vypravěč posiluje vnitřní morálku i vnější povědomí o firmě. V rukávu má řadu silných příběhů, které dobře vysvětlují, o co týmu jde a je tak snadnější se se zákazníkem spojit na stejné vlně.

Neztraťte svou tvář

Nebojte se, že byste ani na jednu z rolí neměli. Každý z nás hraje každý den spoustu rolí — student, syn, bratr, zaměstnanec, blogger, partner ve vztahu — to je jen pár rolí, které každý den hraji já. Je zajímavé, jak vás každá z rolí dokáže ovlivnit. Myslím, že nebudu sám, kdo má jiný práh trpělivosti doma s rodinou a v zaměstnání se zákazníkem… Není pravidlem, že by v každém týmu musely být zastoupeny všechny role a také není dáno, že jedna role se rovná jednomu člověku. Myslím, že zpravidla budete muset improvizovat a s rolemi si hrát. Na druhou stranu je důležité pochopit, že spíš než o dělání inovace jsou role o bytí inovací. Pokud jste si svou roli již vybrali, nebo vám byla vybrána, nebojte se mezi nimi pohybovat. Nikdy nevíte, co ve vás dřímá a jak si rozšíříte obzory.

Abych tuto knihu shrnul. Velký důraz je v ní kladen na reálné příklady z IDEO. Je výborné vidět, jak se v takové firmě inovace dělá, ale někdy příběhů bylo až… moc. Každopádně, jak se dozvíte v poslední kapitole, příběh má svou sílu a tato kniha je jich plná. Je to určitě zajímavé čtení, které vám dá nahlédnout pod pokličku „továrny na inovaci“ a ještě se něco přiučit. Pro čtenáře, který si chce přečíst pár zajímavých příběhů z praxe je to ale moc. Pokud víte, do čeho jdete, berte všemi deseti.

  • …nemáte někdy pocit, že těch inovací je někdy až příliš? Občas se mi zdá, že se inovuje jenom proto, aby se inovovalo, často to postrádá smysl a mnohdy je to kontraproduktivní…

    • Dobrá otázka. To záleží na tom, o jakém stupni inovace se budeme bavit. Asi se shodneme, že čím vyšší stupeň to bude, tím menší bude v objemu a předpokládám, že ty narážíš na nepřeberné přebarvování obalů, uhlazování růžků a přesouvání loga o tři pixely nahoru, tedy inovace velmi nízkých stupňů… A také budeš souhlasit, že stagnace vede k úpadku. Z toho mi plyne, že inovace (resp. jakýkoliv vývoj) je žádoucí. Nicméně podle teorie inovace nemusí být pouze krok kupředu, ale i Cimrmanův krok stranou a dozadu.

      Určitě s tebou souhlasím, že dělání čehokoliv jen pro tu věc samotnou je plýtvání časem, penězi, lidmi, náladou – obecně zdroji. Však to říkám pořád, že tu chybí zdravý selský rozum.

      Jako do všechno, tak i do inovace se musí s rozmyslem. Stojí za to se zamyslet, jestli za to opravdu stojí. Někdy minulý semestr jsem byl na přednášce o webové analytice, kterou přednášel pán z O2. Ten vyprávěl o zkušenosti s jedním zákazníkem, který nacpal spoustu peněz do optimalizace svého e-obchodu, aby zvýšil procento konvergence na určitou úroveň (tedy aby určité procento lidí, kteří se dostanou na jeho stránky tam opravdu nakoupilo). Nicméně bylo by mnohem jednodušší a levnější si zaplatit reklamní kampaň, která by sice nezvýšila konvergenci, ale nahnala na stránky spoustu lidí, kteří by s obratem pohli… Inu, někdy lidská tvrdohlavost vládne. Neříkám, že je to špatně. Je to jedna z cest, ale určitě ne ta jednodušší.