Budu pryč osm měsíců. … Pokud budete mít pocit, že je absolutně nezbytné mě kontaktovat, abych vám pomohl vyřešit váš problém, tak si jděte na chvíli lehnout. Až vás ten pocit přejde, tak se seberte, problém vyřešte a napište mi e-mail, jak jste to udělali.

2

Kreativní řešení problémů: Kreativní vs. kritické myšlení [CPS 1. díl]

Publikováno 20.11.2010 v rubrice Články, Kreativita se štíky , , , | Autor: Michal Pulda

Kreativní řešení problémů je pro spoustu lidí nedosažitelný cíl… v jejich hlavách, ne v realitě. Každý z nás myslí kreativně a stejně tak i umí využít kreativitu k řešení problémů. V první kapitole seriálu o kreativním řešení problémů se zastavím u kreativity jako takové a nakousnu formalizovaný proces Kreativního řešení problémů (CPS).

Jsme všichni kreativní?

Rubik's Cube | Tristan NitotČasto se sami sebe ptáme, jestli jsme kreativní. Jak se to měří? A když se ptám, neznamená to vlastně, že kreativní nejsem? Odpověď je nasnadě — každý z nás má schopnost myslet kreativně. Stejně tak má každý schopnost myslet kriticky; tyto dva styly myšlení se nevylučují, v ideálním případě vhodně doplňují. Bohužel ne každý si je ochoten připustit, že tyto dvě mentální síly má/umí použít. Ale může! Také se stává, že používáme jen jednu z nich. To je škoda a ochuzujeme proces myšlení jako celek.

Existuje mnoho pověr a předsudků ohledně kreativity. „Nejsme kreativní.“ Ne. V každodenním životě využíváme kreativních postupů na řešení problémů. Nemusí to být převratné nápady, aby se tomu říkalo kreativita. „Kreativitě se nedá naučit.“ Možná, ale jsou zde metody a techniky, které se dají zažít a kterými si velmi pomůžete. „Kreativní lidé jsou šílenci, v lepším případě umělci.“ Ne. Kreativita je přirozený a pochopitelný proces, který všichni používáme dnes a denně.

Kreativní a kritické myšlení

Vybavte si někoho, o kom byste řekli, že je opravdu kreativní a někoho, kdo má silné kritické myšlení. V mé představě jsou (resp. byli, než jsem se o problém začal zajímat) oba velmi silné osobnosti, co mají jen pramálo společného. První je malíř a druhý účetní. Pro celou řadu lidí jsou tyto dva archetypy neslučitelné, nicméně k opravdu kreativnímu řešení problémů potřebujeme využít oba styly myšlení.

Pomocí kreativního myšlení objevujeme různé paradoxy, nesoulady, nové překážky a výzvy ty se pak snažíme spojovat do souvislostí v rámci i vně oboru. Taková tvorba spojení nezřídka zahrnuje velké množství variant, pohledů na věc, nezvyklé a unikátní varianty řešení a v neposlední řadě i detaily, které rozšiřují chápání celé situace. Proces kreativního myšlení je charakteristický tím, že začínáme na jednom bodě a vydáváme se mnohými směry. Pokud tomuto myšlení nejsou kladeny překážky, dokážeme generovat velké množství nápadů, které jsou nezřídka na hony vzdálené oblasti původního problému. Zmínil jsem překážky — nemyslím tím pouze překážky externí (např. nedostatek času a jiných zdrojů), ale hlavně překážky, které si klademe do cesty sami. Kreativní myšlení je založeno na kvantitě nápadů, ze který vybíráme kvalitu. Pokud budeme zamítat některé myšlenky u jejich zrodu, pak se ochuzujeme o možnost být jimi ovlivněni a posunuti někam dál. I ta nejbláhovější myšlenka může asociovat myšlenku kvalitní.

Kritické myšlení na druhé straně klade důraz na důkladné, poctivé a konstruktivní (a tím myslím opravdu konstruktivní) zhodnocení myšlenek. Kriticky zaostřujeme na to dobré v našich nápadech. Organizujeme a analyzujeme možnosti, pilujeme a pracujeme na těch slibných, třídíme je a hodnotíme a vybíráme ty pravé.

Dobří řešitelé problému musí využít obou stylů myšlení. Bez kreativního se ochudí o celou řadu variant, bez kritického je nedokáží správně hodnotit a vybrat kvalitní. Myslím, že okolo nás je jen málo takových, kteří by měli obě myšlení na prvotřídní úrovni. Existuje však celá řada metod, které pomohou s generováním nápadů i s jejich hodnocením. Správně realizované myšlení ve dvou či větší skupině dodává kreativitě dalších rozměrů.

Kreativní řešení problémů jako proces

Několikrát jsem zavadil o metody podpory kreativity, tak se pojďme na jednu podívat. Kreativní řešení problémů (Creative Problem Solving, krátce CPS) je model a proces, který může použít každý pro řešení každodenních problémů, nových příležitostí, pracovních úkolů a nebo velkých výzev. CPS neřeší „velikost“ problému nebo jeho zaměření; CPS udává určitý rámec toho, jak se dají problémy a výzvy řešit, resp. jak dojít k dobrým nápadů, jak je vypilovat a jak naplánovat jejich realizaci.

Vzniknout tomuto modelu dal (resp. první ho popsal) Alex Faickney Osborn v padesátých letech minulého století. Ten sledoval, jak kreativní lidé přichází na nové myšlenky a kde berou nápady k řešení problémů. Proces, který pozoroval nazval jednoduše „kreativní řešení problémů,“ a posléze popsal v knize Applied Imagination: Principles and Procedures of Creative Problem Solving. To se psal se rok 1953. Pan Osborn se ovšem nezabýval pouze teorií kreativity. V jiné knize vydané o pět let dříve popsal známou techniku brainstormingu, nejedná se tedy o žádného nováčka v oboru. Osbornovy práce si všiml jeho kolega Sidney J. Parnes. Spolu s dalšími ověřili, že metoda CPS funguje, dá se vyučovat a studenti se díky ní zlepší v řešení problémů a v myšlení jako takovém.

Metoda CPS je postavena na reálných a „lidských“ postupech, jak řešit výzvu. Pokud se budete CPS zabývat, zjistíte, že celou řadu úkonů znáte a děláte každý den. V tom vidím největší krásu modelu/procesu — nejde proti srsti, je velmi stravitelný a logický a pomáhá, tam, kde to potřebujete — v místech, kde nejste nejsilnější. CPS nabízí průhledný a formalizovaný přesto flexibilní přístup k řešení problémů. Model je vyvíjen dlouhá desetiletí a vznikla celá řada verzí. Můžou se lišit v grafických notacích, v doporučených metodách, nebo jak pracovat v jednotlivých etapách. Hlavní myšlenka ale zůstává stejná. Tak co, pořád si myslíte, že kreativní řešení je jen nedosažitelný cíl?

V druhé kapitole je popsáno CPS a jednotlivé jeho kroky a základní mechanismy a třetí se zaměřuje na doporučení pro bezproblémový chod CPS.

Jak jste dobří ve využívání obou typů myšlení? Které je vám bližší a proč? Máte nějaký způsob pro stimulaci druhého způsobu myšlení?