Často se setkávám s evergreenem, který tvrdí, jak Internet pomáhá lidi sbližovat, protože odstraňuje tyranii místa a boří tak hranice. Lidé pak mohou komunikovat s lidmi z druhé strany zeměkoule a lépe pochopit jejich pohnutky. Pomáhá však „informační dálnice“ v překonání hranic států, etnik a kultur?
Sbližuje nás Internet?
Ani ne. Technologie tíhne spíše k propojování názorově stejně založených jedinců než k rozšiřování diversity sociálních vazeb. A ačkoliv technologie poskytuje veřejné fórum, na kterém se mohou všichni (takřka) svobodně projevovat, nikdo nezaručuje, že jejich hlas bude (vy)slyšen.
Lidé jsou současně vystavováni podobným i dramaticky odlišným názorům, ze kterých si vybírají ty, které nejlépe reflektují jejich osobní potřeby. Vytváříme si tak sociální skupiny, které zosobňují určitý (politický, …) názor. Tyto skupiny jsou ale podle všeho mezi sebou takřka neviditelné, jelikož se vzájemně neprolínají — jsou izolované. (Tato izolace navíc podněcuje radikálnější názory uvnitř skupiny, jak ilustrují jevy groupthink a groupshift.)
Do jisté míry tak skončila tyranie místa a i pro ty nejmarginálnější koníčky si nyní můžeme najít partnery. Fyzický rozměr není nadále limitujícím faktorem, sociální rozměr ano. To však není nic neobvyklého, jelikož v „offline“ světě to funguje velmi podobně. Každý si vědomě tvoříme vlastní skupinu už od školky a pokud se nám někdo nelíbí, pak ho z té skupiny vyloučíme. Rozdíl je v tom, že ve školce máme alespoň povědomí o tom, co druhé skupiny dělají; v rámci Internetu to však neplatí.
Jaké jsou důsledky?
V první řadě je to skutečnost, že pokud v naší sociální skupině (na Internetu) nemáme lidi s jiným názorem, neznamená to, že jiný názor neexistuje, nebo není stejně kvalitní, jako ten náš.
Otázkou je také míra angažovanosti v jednotlivých sociálních skupinách. Komunity by neměly být měřeny podle velikosti, ale podle kvality. (Typický problém médií, která tento rozdíl jednoduše nechápou.) Je lepší obrovská ale mrtvá skupina, nebo malá, aktivní a nápomocná komunita? (Případně řádně extrémní?)
Poslední bod, který mě napadá, tkví v nepřeceňování dosahu a velikosti publika, což platí trojnásob u start-upů, které vzejdou z nadšení jedince. Může se velmi snadno stát, že například jezdíte na kajaku a stejně tak i všichni vaši kamarádi. Odtud už je jen krůček k založení nějakého podnikání, ale takové pokusy nezřídka zjistí, že klientela jednoduše není.
A co čtenáři Proberme to — cítíte, že vás Internet sbližuje s ostatními? Nebo zůstáváte jen u kontaktů s lidmi, se kterými si dobře rozumíte a nevyhledáváte tak pozitivní konfrontaci?
…tak mě každopádně sbližuje, ale hlavně pomáhá udržet kontakt s těmi, se kterými bych normálně na pivo asi nezašel 🙂
Pomohl ti Internet najít někoho (lidsky) jiného a přiměl tě pochopit jeho pohnutky? To, že je to dobrý nástroj na udržování vazeb, které jsi vytvořil bez něj, je bez debat. A nutno podotknout, že výborný nástroj. Článek je takový povzdech nad tím, že se do Internetu dávaly velké naděje na sblížení lidí, ale tak nějak to nepřišlo. Možná naopak.
Jo a ten síťový graf co máš jako obrázek je ještě jeden lepší, na Facebooku aplikace Social Graph – je tam hezky vidět, jak máš různé skupinky kamarádů, které se neprolínají…
Náhodou jsem si na něj vzpomněl a jsem rád, že to nevybudilo stejnou asociaci jenom u mě. 🙂 Jinak jsem do článku doplnil můj Social Graph. Díky za upozornění.