Řídící dovednost je schopnost frontálního laloku řídit a zpracovávat informace a chování. O těch se ví, že jsou po dosažení dospělosti napevno „zakódované“ v našem mozku a nemůžeme s nimi prakticky nic dělat. Pokud jste se rozhodli se úplně změnit, tak to si to ještě rozmyslete. Mohlo by přijít zklamání.

4

Kamarád s psychopatickým šéfem, špatná angličtina a bezpohlavní sociální sítě [Víkendové čtení #2]

Publikováno 18.2.2011 v rubrice Víkendové čtení se štíky , | Autor: Michal Pulda

Tentokrát se podíváme na to, jestli je dobré být kamarád se šéfem, jestli mluvit anglicky, když to neumíte a shlídneme video o budoucnosti bezpohlavních sociálních sítí. Na konci článku jsou dvě malé perličky jako překvapení. Přeji pěkné víkendové čtení.

Is it possible to become good friends with your staff while maintaining your position of leadership?

Jestli může být šéf kamarád a současně vedoucí je zajímavá otázka. Na výše zmíněné adrese je několik odpovědí, které mají hlavu a patu. Převažuje názor, že je dobré být k podřízeným přátelský, nikoliv přítel. Nikoho neprotěžovat a na nikoho nezapomínat. Jaký je váš názor?

Anglicky radši špatně, než vůbec

Tento článek Martina Malého mi šel z duše. Nevím proč je mezi námi takový strach mluvit cizím jazykem, pokud ho zrovna nemáme perfektně zvládnutý. Možná strach z odhalení, že něco neumíme dokonale? Strach z cizích poznámek na adresu naší slabosti? To je ale úplně mimo mísu. Myslím si, že cizí jazyk bude pro 99,9 % z nás navždy cizí a nevidím na tom nic špatného.

Johanna Blakley: Social media and the end of gender

Sledovat určité charakteristiky vašeho obecenstva je s příchodem sociálních sítí ještě o něco složitější. Z rozličných analytických softwarů dostanete spoustu zajímavých čísel a grafů, nicméně základní charakteristiky jako je pohlaví či věk tam zpravidla nejsou. Můžete se pokusit o nějaký kvalifikovaný odhad, ale i ty do značné míry selhávají. Ale proč je vlastně chtít, když tradiční škatulkování v tomto prostoru nefunguje? Johanna Blakley v následujícím videu vysvětluje, co nás v tomto ohledu čeká do budoucnosti. (Je možné zapnout anglické titulky.)

Pohroma pro firmu: Šéf psychopat je zpočátku úspěšný, ale končí to špatně

Cituji: „Pracujete v byznysu a máte pocit, že vysocí manažeři jsou psychopati? Možná máte pravdu.“ a „Firemní psychopat není násilnický vraždící maniak. Naopak, ostatní ho dlouho pokládají za charismatického vůdce, okouzlujícího člověka a obdivují jeho powerpointové prezentace.“ Je jasné, že tento článek je perla.

College Students Multitask During Lectures

Nakonec něco na odlehčenou. Nemůžu začít jinak, než „Internetoví vědci zjistili“, že užívání notebooků během výuky odvádí pozornost od probírané látky. To sice každý z nás zažil či věděl, ale když se k tomu přidá statistika, tak to hned vypadá lépe. Takže studenti za hodinu otevřou v průměru 65 oken (nevím, jak se počítají taby v prohlížečích), z čehož celých 62 % z nich nemá spojitost s výukou. Asi si také napíšu o nějaký grant.

Těším se na komentáře a přeji pěkný víkend!

  • Šéf a kamarád zároveň? Zajímavé sociologické téma 🙂 Řekl bych, že když je v pracovním vztahu nějaká hierarchie, tak se musí nutně projevit i ve vztahu osobním – a to je v kamarádství, aspoň pro mě, trošku problém. A jestli to pro někoho problém není, tak nevidím důvod, proč by šéf nemohl být kamarád…

    • Asi si to dokážu představit v malém kolektivu lidí, kteří se znají. Jen pár lidí – dva nebo tři. Ale ve větším a třeba i strukturovanějším prostředí? Docela mě tam zaujal příběh Iris Sasaki, která popisuje trable svého manžela, jež přijal svého kamaráda, za kterého by dal ruku do ohně. Nicméně jak se nakonec ukázalo, tak to nebyl takový odborník a dlouho mu to nikdo nechtěl říct, jelikož všichni věděli, že jsou přátelé. Podobně to bude i v rodinných firmách, které nebudou zrovna nejefektivnější. Protekce nad schopnosti… Co myslíš?

      • No řekl bych, že u rodinných firem je zase velkou výhodou loajalita a zájem na prosperitě firmy. A když jde o tvoje peníze a tvoje podnikání, tak bych řekl, že protekce moc nefunguje…

        • Jo, to určitě. Rodinná firma má spoustu kladů, nicméně objektivní výběr pracovníků mezi ně nepatří. Ale stejně to vidím jako dvousečnou zbraň – sice budeš mít velmi loajálního zaměstnance, který nedá na firmu dopustit, ale jeho kvalifikace není dobrá. Navíc nemusí mít pocit, že by se chtěl zlepšovat, protože ho nemůžeš efektivně vyhodit… Každopádně pro některá odvětví (jako hotelnictví, restaurace, …) jsou rodinné firmy dle mého lepší.