Problém s brainstormingem je ten, že si každý myslí, že ho dělá, i když to tak není.

0

Chyby v rozhodování týmu: Groupthink [1. díl]

Publikováno 16.6.2011 v rubrice Články, Myšlení se štíky , | Autor: Michal Pulda

Ať už se rozhodujeme individuálně nebo ve skupině, každá z těchto variant má své pro a proti. Pokud se budeme rozhodovat individuálně, bude to pravděpodobně rychlejší, bez nutnosti se s někým setkávat či o něčem diskutovat, budeme mít jasnou otázku zodpovědnosti a konsistentní hodnoty, na kterých rozhodnutí podložíme. Nicméně pokud se budeme rozhodovat jako skupina či tým, pak naše rozhodnutí budou s velkou pravděpodobností efektivnější, vázaná na větší množství informací a znalostí, zohledníme širší spektrum názorů, naše rozhodnutí bude kvalitnější a v neposlední řadě bude pro ostatní akceptovatelnější, jelikož bude vystavěno na názoru celé řady lidí. Zdálo by se, že rozhodování ve skupině může být tím pravým, co pro náš problém potřebujeme, je ale nutné brát v úvahu rizika, která rozhodování ve skupině přináší. Dvě největší si nyní popíšeme.

Groupthink

groupthink | kevin rawlingsGroupthink (v češtině označovaný jako syndrom skupinového myšlení) je fenomén, který nastává, když členové skupiny volí raději souhlas skupiny a konsensus, místo toho, aby realisticky zhodnotili alternativní varianty a vyjádřili rozdílné, menšinové a/nebo nepopulární myšlenky. Popisuje zhoršení v mentální efektivitě, v pojmutí reality a morálního úsudku jedince a to jako výsledek tlaku skupiny. Takovíto jednotlivci v zájmu skupiny potlačují samostatnost, nezávislost a dochází k censuře sebe sama. Jedincova solidarita ke skupině a soudržnost skupiny jako celku má větší váhu než efektivní a reálné promýšlení faktů.

Skupina, která se stala obětí tohoto syndromu, má většinou tyto čtyři charakteristiky:

  1. Členové skupiny racionalizují svoji domněnku a bagatelizují ostatní.
  2. Aby podpořili variantu většiny, členové skupiny vyvíjí tlak na ty, kteří tuto variantu neakceptovali.
  3. Aby bylo dosaženo shody skupiny, ti, kteří mají o variantě většiny pochyby, tyto pochyby v sobě zamlčují a snižují jejich váhu.
  4. Skupina pracuje na bázi předpokladu „mlčení znamená souhlas“.

Je zřejmé, že rozhodnutí skupiny ovlivněná tímto syndromem mají závažné nedostatky a bývají špatná. Když groupthink nastane, jsme svědky jednoho či více z následujících jevů:

  • Nedostatečné zhodnocení problému,
  • špatné hledání informací,
  • hledání informací, které potvrzují naši domněnku a ignorance ostatních,
  • limitovaná tvorba alternativ,
  • limitované zhodnocení alternativ,
  • špatné zhodnocení rizik preferované varianty,
  • špatné přehodnocení dříve zamítnutých variant.

Ač by se to mohlo zdát, ne všechny skupiny jsou tímto syndromem postiženy. Z výzkumu vyplynulo, že je pět proměnných, které závažným způsobem ovlivňují výskyt syndromu ve skupině a jsou to: soudržnost skupiny, chování vedoucího, odloučení od jedinců, kteří nejsou členy skupiny, časová tíseň a neschopnost tvorby rozhodnutí na bázi některého z metodických procesů.

Výhody a bída skupin

Team Work | BudzlifeSoudržnost skupiny může být ve mnoha případech výhodou, jelikož soudržné týmy většinou podstupují více diskusí a přijdou s více nápady, než je tomu u skupin volnějších. Na druhou stranu soudržnost skupiny může odradit lidi s jiným názorem, aby ho skupině předali. Vedoucí skupin, kteří mají na výsledku činnosti skupiny lví podíl, by měli být ve svém počínání velmi otevření. Měli by povzbuzovat členy skupiny, aby vyjádřili svůj názor, zdůrazňovat důležitost moudrého rozhodnutí a měli by se zdržet prezentace vlastního názoru hned na začátku debaty. Vedoucí a lídři totiž zpravidla mají respekt ostatních a mohlo by tak dojít k předčasnému zakotvení rozhodnutí z nesprávných příčin. Dále by vedoucí skupiny měli zabránit situaci, kdy se skupina odstřihne od okolních vlivů. Takováto skupina pak ztrácí objektivitu. Vedoucí by se měli snažit, aby se při klíčových rozhodnutích tým necítil ve stresu a to zvláště časovém. Když se členové skupiny cítí v časové tísni, jasně to vede k hledání zkratek, které vedou ke špatnému nebo povrchnímu rozhodnutí. Je nasnadě, že ne vždy je možné si na rozhodnutí udělat dostatek času, ale je dobré nezdůrazňovat čas jako stresový faktor. Posledním bodem je, že by se tým měl držet některého metodického procesu pro přijímání rozhodnutí. Vhodné procesy se snaží neomezovat kreativitu a bezkonfliktně přijmout dobré řešení.

Extrémním vyústěním groupthinku je takzvaný Abilénský paradox. Jedná se o situaci, kdy tým přijme rozhodnutí, se kterým nesouhlasí ani jeden ze členů týmu. Důvodem především bývá naprostá neschopnost komunikovat uvnitř týmu a situace, kdy každý člen věří, že je ve svém názoru osamocený a tudíž nevznese námitku.

Příště se podíváme na fenomén groupshift a ukážeme si, jak je možné tyto problémy zmírnit.

Co vy a groupthink? Často? Nikdy?